Gambrinus   Vladimír Mišík 

V mým těle sálá poušť, 
za sebou vláčím šňůry deště. 
Vím předem jak mě obejmeš, 
tvý ruce ztvrdnou v kleště. 
Zapínám si kabát z konfekce, 
z krůpějí se stávaj koňský injekce.

Nekonečná cesta k tobě, 
hroutím se na každým schodě. 
Jen vytáhnu paty z domu, měním směr, 
kdo by ten nápor vydržel? 
Dopřeju si hladkej mírnej zklus, 
jeden světlej Gambrinus. 

Zase mě proklínáš 
že propíjím apanáž, 
možná někdy zmokneš 
a možná taky zcvokneš,
ale podobný mínusy 
se rychle měněj v plus, 
jen co si objednám 
další skvělej Gambrinus. 
Další skvělej Gambrinus.

Nekonečná cesta k tobě, 
končím hned na prvním schodě, 
jen tě spatřím 
projede mi hlavou blesk, 
přepadne mě povědomej stres. 
Já dávno vyměnil tvůj vkus,
za vychlazenej Gambrinus.

V tvých očích je to zápor, 
v mojí duši klad, 
co cítíš jako nápor 
já cítím jako vklad. 
Každý malý mínus 
se rychle mění v plus, 
jen co si objednám 
další skvělej Gambrinus. 
Další skvělej Gambrinus.