Bolím  Martina Pártlová

Tak se přemlouvám, abych ti věřila
všechny ty slova, co říkáš 
a věty, co plynou
tak se přemlouvám, abych ti věřila
že nejsem jedna z mnoha, 
že jsem jedinou.

Tak se přemlouvám, abych ti věřila
ty pohledy, co tolik znervózňují
hlavou mi plují tam a zpět
možná chci, abys mě svedl
jedinou, ne jinou, nevinnou.

Bolím, když se loučím
jsem tak slabá a zas to neukončím
bolím, když se vzdávám
jsem jedna z mála.

Bolím a nahlas křičím
a čím víc myslím, tím víc se ničím
bolím, když se vzdávám
jsem jedna z mála.

Dny plynou a svět stárne
rozum velí a srdce vládne
cítím, že se to blíží
nemám strach, víc než ty 
mi nikdo neublíží.

Věřím a svůj strach tajím
že jsou věci jinak, než se zdají
cítím, že se to blíží, 
pomalu blíží
jedinou, ne jinou, nevinnou.

Bolím, když se loučím
jsem tak slabá a zas to neukončím
bolím, když se vzdávám
jsem jedna z mála.
Bolím a nahlas křičím
a čím víc myslím, 
tím víc se ničím
bolím, když se vzdávám
jsem jedna z mála.

Všechno mi dochází 
a vítr se zvedá
život, co žili jsme, 
už žít se nedá
dva světy, 
co se teď rozchází
všechno mi dochází.

Bolím, když se loučím
nejsem slabá, dnes to ukončím
bolím, když se vzdávám
jsem jedna z mála.
Bolím a nahlas křičím
a čím víc myslím, 
tím víc se ničím
bolím, nejsem slabá
jsem jedna z mála.
Bolím, když se loučím
nejsem slabá, dnes to ukončím
bolím, když se vzdávám
jsem jedna z mála.
Bolím a nahlas křičím
a čím víc myslím, 
tím víc se ničím
bolím nejsem slabá
jsem jedna z mála.