Vokurky      Lucie Bílá

Tělo bez duše a duši bez těla
Né to jsem vážně, vážně nikdy nechtěla.
Postel není přístav a postel není dům,
Komu to mám říct, tobě ne oblakům.
 

Že jsem furt malý dítě, i když to není vidět
Komu to mám říct, a mám se za to stydět.
Jsi přístav mojí duše, a já budu tvůj dům
A na svým holým břiše, dnes prostřu andělům, andělům.
A na svým holým břiše, dnes prostřu andělům.


Tělo bez duše a duši bez těla
Né to jsem vážně, vážně nikdy nechtěla.
Postel není přístav a postel není dům,
Komu to mám říct, tobě ne oblakům.

Že jsem furt malý dítě,i když to není vidět
Komu to mám říct, a mám se za to stydět.
Jsi přístav mojí duše, a já budu tvůj dům
A na svým holým břiše, dnes prostřu andělům,…



A venku trochu mrzne, studěj mě jejich křídla
Tak si ke mně lehni, abych ti nevystydla 
Varhany nehrajou nám a sbor nám nezpívá
Mám tvý teplo v sobě, kolem noc mrazivá.
kolem noc mrazivá.

Na vokurkách loňskejch se tiše kalí lak
A bude na nich plíseň, pojď a necháme to tak.