Zatmění    Kamelot

Já za tebou jel, když březen se chvěl 
a zima práskla do bot útěků, 
já bláznem se stal, lístek kupoval 
a bloudil v moři cizích pohledů. 

Jsem puberťák, co jede ve vlastní dovolené 
najít, co není. 
Máš ještě dlouhý vlasy, jak v létě žita klasy, 
co ti slunce žárem vybělí. 

Já za tebou jel a kolikrát tlel 
od tý doby podzim na stráni, 
jdu cestou známou, co táta s mámou 
a komu vaříš kafe k snídani. 

Jak vetřelec teď zvoním na zvonek v deset hodin 
a někdo otvírá, 
tady už bydlí jiní, promiňte, polknu sliny 
a cizí ruka dveře zavírá. 

Přijdou chvíle soumraků, kdy kolem lidi ztrácíš, 
večer koukáš do mraků a voláš ze spaní, 
pak někam utíkáš a holý ruce máš, 
to stane se, když dojde k zatmění.