Zpátky o pár let Kamelot Je to zpátky pár let, sedm, šest nebo pět, kdy ruku mou vzal, kluk s harmonikou, co voněl arnikou, mi košili dal, když promočená, v dešti ubrečená, jsem čekala dýl na vlak, co odjel, a poslední podběl se v mokru zavil. Řekl:Chceš se mnou jít, vodu z dlaní mi pít a milovat zem, z mlhovin spletu šál, tebe v něj zamotám jak dítě do plen, já řekla:Tak pojď, svět je veliká loď, co přístavy má, pak hodiny ve zdi skřížily pěsti, a co bylo dál? Z pastvin do lesa hloub šli jsme pšenicí plout jak kapitán Cook, slunce ztratilo dech, vodou nasákl mech a džíny na dluh, noc přešla k ránu a do větví stanu už nakoukl den, on zmizel jak pára, já zůstala sama a zbyl jenom sen. Jenže život je trysk, prachy, risk nebo zisk a honička slávy, co kůži nám dře a do očí lže a motá nám hlavy, tak utíkám zpět, třeba obejdu svět a najdu tě zas jako dřív, už mi jede vlak. Je to zpátky pár let, sedm, šest nebo pět, kdy ruku mou vzal, kluk s harmonikou, co voněl arnikou, mi košili dal, když promočená, v dešti ubrečená, jsem čekala dýl na vlak, co odjel, a poslední podběl se v mokru zavil.