POPRVÉ A POTISÍCÍ   Jan Burian

Jsi poprvé v mém pokoji 
i když už potisící 
Jak socha která nestojí 
jak člověk na Měsíci.
Jak socha která nestojí,
Jak socha která nestojí,
Jak socha která nestojí 
jak člověk na Měsíci.


Vznášíš se děláš přemety 
drásáš se o hřeby 
A nepoznáváš předměty 
mé denní potřeby
A nepoznáváš předměty
a nepoznáváš předměty
a nepoznáváš předměty
mé denní potřeby 

Jaké prý divné obrazy! 
jak zvláštní sbírka knih! 
Pak říkáš což mě dorazí: 
jsi cvok či lhář či mnich? 

A tak se s tváří debila 
ptám jednou větou jemnou: 
Prosím tě lásko kdes byla 
když jsi tu byla se mnou?
Prosím tě lásko kdes byla?
Prosím tě lásko kdes byla?
Prosím tě lásko kdes byla 
když jsi tu byla se mnou?