VLTAVA D.Landa Předehra: Ve vratký bárce, mě unáší proud, sám sebe se ptám, kam jsem vlastně chtěl plout – zvolna se stmívá hluboká voda mi odpověď nedá, pořád se ztrácím a pořád hledám – měl jsem vnímat proud už sílí, peřej se blíží, nechci snít i když oči se mi klíží, všechno chci vidět tak jasně jakoby byl den a když se otočím, jsem úplně v šoku z vlastní hlavy plný vzteku, a lacinýho moku, vizionářem a sám sobě jsem lhářem jsem utopil - svůj sen. Smutný pohled do davu na břehu, naše čest se vyzradí v příběhu zoufale zmítá, šašci se ve vilách opíjí mocí a já se ptám jestli po týhle noci může - ještě svítat Růže do uší, hluší lidé netuší, že dávno hmota zvítězila nad duší, příští stanice je peklo i když slíbený byl ráj, prachy jsou pravda, obsah je forma a drzá lež je pro příště norma do mozku vrtá se skutečnost krutá, že padl stín - na můj kraj. Zavři oči a poslouchej na chvíli tu budu s tebou. Mezihra: Peníze, peníze hýbou světem, přidej se a pak kulometem smíš - určovat právo musíš si vybrat tu správnou stranu, souhlasit a jít nebo dostaneš ránu nechtěj - myslet hlavou, můžeme si dopřát výdobytky doby a do půllitru, syčíme slova plná zloby, jedovatý plivanec se stává důkazem, ten má tohle a ten má ještě víc a já to chci taky řve zas z plných plic, co nás čeká, kam nás donese řeka, kam kráčí - naše zem. Neboj se už tě nechci trápit, možná to tak bude lepší.