V bezvětří      A.Langerová / F.Horáček

Na zimu si zamkli dům,
naposled kývli sousedům,
i růže jsou ukrytý bezlistý.
Pak se schová do mraků,
beznaděj, opak zázraků,
svět se ve dvou 
a v obětí líp pochopí.

Jenže co se schová 
to se poztrácí,
proto jsou zámky otevírací.
Noc je ukrývá, 
den už se nedívá, 
jak spí...
a ráno jim odletí…

Ještě chvíli můžou spát,
tam kde se nechce nikdo ptát, 
kde není nutný říkat víc, 
než nic. 
Pak přiloží do kamen, 
ruku v ruce půjdou ven, 
svět ten už je nechytí v nebytí.

Jenže co se schová 
to se poztrácí,
proto jsou zámky otevírací.
Noc je ukrývá, 
den už se nedívá, 
slova spoutaná 
sněním vetkaná, 
chodí po špičkách 
a den se nedívá, 
jak spí...

Protože z kopců 
se jednou musí dolů 
a každý dveře 
ty se musí otevřít, 
ty co nejsou a maj, 
tak budou spolu 
a vítr v sobě nosí bezvětří.

Protože z kopců 
se jednou musí dolů 
a každý dveře 
ty se musí otevřít, 
ty co nejsou a maj, 
tak budou spolu 
a vítr v sobě nosí bezvětří.

Noc je ukrývá, 
den už se nedívá, jak spí 
a vítr v sobě nosí bezvětří. 
Tap tae, Tady dap daeu...
tap tae, Tady dap daeu...
a vítr v sobě nosí bezvětří.